NÁCHODSKÝ KONKORDÁT

   napsal Mirek Brát

  autor je členem Městského  zastupitelstva   v Náchodě

  (nezávislý na kandidátce ČSSD)

 Navzdory tomu, že celá Česká republika je svým založením zřetelně laický (světský) stát, v Náchodě máme konkordát. Nelekejte se, to slovo znící hodinami školního dějepisu není nic jiného, než smlouva o spolupráci mezi světskou mocí a církví. Jistě bude vážený čtenář souhlasit, že onou světskou mocí lze určitě mínit orgány náchodské samosprávy a za zástupce církví bude i ten největší ateista jistě považovat Římskokatolickou farnost - děkanství Náchod. Právě tyto dva subjekty uzavřely v nedávné minulosti smlouvu o vzájemném partnerství.

STÁT VE STÁTĚ

 Právní normy, kterými se občas řídí špičky náchodské samosprávy jsou dokonce nadřazené normám, jež jsou vztažené pro celou republiku. Existuje u nás stát ve státě? Jak jinak si vyložit nález Ústavního soudu ČR, který již v roce 2003 píše, že "nesmí být diskriminován či naopak bezdůvodně zvýhodňován některý z náboženských směrů". Otázka tedy zní, proč není v Náchodě uzavřena smlouva o spolupráci se všemi místními církvemi a náboženskými proudy? Další otazníky lze najít i v původním návrhu smlouvy, ve kterém se to jen hemží snahou římskokatolického kléru ukousnout si maximálně z poněkud bezbožného koláče... V prvé řadě jde především o peníze, které římskokatolická církev potřebuje na údržbu památek. To je velmi účinné a logicky použité páčidlo, kterým se římští katolíci dostávají do městských a obecních pokladen. Pochopitelně, sakrální stavby jsou vždy jedněmi z nejstarších a jistě architektonicky nejhodnotnějších památek v určité lokalitě. Je dobré přispět na opravu a záchranu tohoto architektonického dědictví. Je dobré však zachovat i zdravý selský rozum v objemu a četnosti těchto investic.

"TO JE BOŽÍÍ !"

 Rozpočet Náchoda by měl především řešit investice v co nejširší lokalitě města, maximálně myslet na komunikace, veřejná prostranství, sociální infrastrukturu. Jakkoli je rozpočet Náchoda napnutý, vždy nezapomene myslet na opravy církevních památek ve vlastnictví římskokatolické církve. "To je Božííí, v Náchodě mají konkordát", podiví se poučený gymnazista. Diví se každý, kdo vidí jak opět Náchod předběhl Českou republiku. Ta totiž zatím nepotvrdila smlouvu se Svatým stolcem. Již slyším argumenty, že katolická církev se tak stará o duchovní rozvoj českého národa (ostatně jednoho z nejvíce ateistických v Evropě) a celá společnost jí ještě hází pod nohy klacky, markety, sprostonárodní písně ve formátu MP3 a další překážky naší konzumně orientované současnosti. Aby to tak Náchod nakonec zachraňoval všechno sám...!

VEŘEJNOPRÁVNÍ INSTITUCE

 Rád bych se zde ovšem zastal českého státu, který sice nemá jako Náchod smlouvu o partnerství s katolickou církví (bylo by to ostatně v rozporu s výše citovaným nálezem ústavního soudu), přesto není k církvi zase tak macešský. Kněží jsou placeni ze státního rozpočtu podle zákona č. 218/1949 Sb.. A zase jde o peníze! A o moc! A o moc peněz... Církve totiž nejsou občanská sdružení typu sdružení myslivců či spolku zahrádkářů, jak se jednou snažil veřejně dokázat   nejvyšší úředník náchodské radnice. Církve mají totiž do jisté míry statut veřejnoprávní instituce. Tyto instituce ovšem mají svoje kostely, modlitebny a další nemovitosti v soukromoprávním vlastnictví. Dotace z městského rozpočtu tak putují do ryze soukromoprávní sféry. "To už není tak Božííí", podíví se poučený gymnazista a pomyslí si něco v tom smyslu, že by takto štědrý měl být náchodský rozpočet i k jiným soukromým subjektům a dalším domovním fasádám krášlícím naši okresní metropoli.

DOTACE DO OBLAK

 Velkou dotaci by měla samospráva vyslat i k oblakům... Ne, nemyslím však výplatu pro nějakou vyšší univerzální bytost. Cílím na věže Státního zámku v Náchodě, který je jistě také architektonickým skvostem. Miliony korun plynoucí z městských rozpočtů do sféry soukromoprávního vlastnictví římskokatolické církve jsou peněžním tokem, který pochází z daní věřících i nevěřících. Podle toho by se mělo s těmito penězi nakládat. Rozhodně není nejšťastnějším řešením kodifikovat vztah mezi orgánem samosprávy a římskokatolickou farností. Navzdory stavu skutečnému, kdy česká společnost raději vyráží v neděli do hypermarketů, než do kostelů, neztrácí katolická církev ze zřetele ambiciózní plány - podepsáním problematické smlouvy se Svatým stolcem počínaje, až získáním silného místního vlivu konče... Náchodský konkordát je pouze jedním z příkladů. Na počátku je idea pomoci při financování obnovy církevních památek, na konci klauzule, že církev a samospráva jsou partnery a budou se navzájem informovat, vyměňovat si poznatky... "To je Božííí. To vše ve státě, který je založený na laických – světských principech", diví se opět náš poučený gymnazista.

VRAŤTE NÁM SLÁVU

 "Vraťte nám naše lesy, velkostatky, pily, pivovary", volají církevní představitelé a žádají zároveň odluku církví od státu s tím, že požehnaný bude stav, kdy církev nebude žádnou složkou státní organizace a stát nebude do její činnosti nijak zasahovat. Vraťte církvi její lesk, slávu, vraťte jí například její 16. století! V tomto bodě mi dovolte, abych citoval z odpovědi prezidenta Václava Klause na Memorandum za nápravu vztahů státu a církví v ČR: "Pokud bychom šli tímto směrem, pak bychom museli být důslední a provést naprostou odluku církví od státu. Stát by pak musel nejen zcela zastavit jakékoli toky peněz daňových (i nevěřících) poplatníků, ale i přestat uznávat plnohodnotnost církevních sňatků, zamezit začlenění církevních škol do sítě atd.."."A NÁCHOD TO URČITĚ SÁM NEUTÁHNE...!", dodává náš hubatý gymnazista.